Na které stavby není nutné stavební povolení a postačuje splnění ohlašovací povinnosti - Ing. Josef Pavlát

Podle § 54 Stavebního zákona lze stavby, jejich změny a udržovací práce na nich provádět jen podle stavebního povolení nebo na základě ohlášení stavebnímu úřadu. Při nedodržení této povinnosti jsou proti viníkovi uplatněny sankce podle § 105-106. V praxi mnohdy vznikají nejasnosti, kdy je nutné stavební povolení a kdy postačí splnit ohlašovací povinnost. Stavební povolení je vydáváno ve stavebním řízení, které probíhá podle správního řádu a je proto mnohem náročnější nežli procese ohlašovací povinnosti. Tento problém je ve stavebním zákonu řešen § 55. Podle § 55 stavebního zákona podléhají drobné stavby, některé stavební úpravy a udržovací práce režimu ohlášení stavebnímu úřadu, který je podstatně jednodušší než stavební řízení. Ze stavebních úprav se to týká těch změn stavby, kterými se nemění její vzhled, nezasahuje se do nosných konstrukcí a nemění se způsob užívání stavby. Z udržovacích prací je nutno stavebnímu úřadu ohlásit ty práce, jejichž provedení by mohlo ovlivnit stabilitu stavby, požární bezpečnost stavby, její vzhled nebo životní prostředí, a také je nutno ohlásit všechny udržovací práce na stavbě, která je kulturní památkou. Povinnost ohlásit udržovací práce na stavbě, která je kulturní památkou, je zakotvena v § 57 odst. 4 stavebního zákona a je rozšířena i na stavby, které se nacházejí v ochranném pásmu kulturní památky nebo v památkově chráněném území a jeho ochranném pásmu (dle zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči).
Drobné stavby definuje stavební zákon v § 139b odst. 7 a 8. Hlavním rysem drobných staveb, uvedených v odst. 7, je jejich doplňková funkce ke stavbě hlavní. Znamená to, že pokud na pozemku stavba hlavní (např. rodinný dům) dosud neexistuje, nelze na pozemku postavit jen na ohlášení stavebnímu úřadu stavbu charakteru drobné stavby, tj. s jedním nadzemním podlažím, zastavěnou plochou do 16 m2 a výškou do 4,5 m, nebo podzemní stavbu se zastavěnou plochou do 16 m2 a hloubky do 3 m. V takovém případě nejde o drobnou stavbu a pro její umístění a povolení je nutno vydat územní rozhodnutí a stavební povolení.
V § 139b odst. 8 stavebního zákona jsou uvedeny stavby, které se také považují za drobné stavby; režim ohlášení u nich platí vždy, nikoli jako u výše uvedených staveb z odstavce 7 (nezkoumá se u nich tedy doplňková funkce ke stavbě hlavní). Jsou to stavby na pozemcích určených k plnění funkcí lesa, sloužící k zajišťování provozu lesních školek nebo k provozování myslivosti, pokud jejich zastavěná plocha nepřesahuje 30 m2 a výška 5 m, všechny stavby oplocení, připojení drobných staveb na rozvodné sítě a kanalizaci stavby hlavní, nástupní ostrůvky hromadné veřejné dopravy, přejezdy přes chodníky, propustky a podobné stavby u komunikací. Stavební zákon z drobných staveb výslovně vylučuje stavby garáží, skladů hořlavin a výbušnin, stavby pro civilní obranu, požární ochranu, stavby uranového průmyslu a jaderných zařízení, sklady a skládky nebezpečných odpadů a stavby vodohospodářských děl, a to i kdyby splňovaly všechny vnější znaky drobných staveb.

Stavebními úpravami se rozumí takové změny stávající (kolaudované) stavby, při nichž se zachovává vnější půdorysné i výškové ohraničení stavby. Stavební úpravy rozlišuje stavební zákon v § 55 podle jejich vlivu na stavbu. Stavební úpravy, u kterých postačí ohlášení stavebnímu úřadu, nesmí stavbu podstatně ovlivnit. Stavební úpravy, kterými se buď zasahuje do nosných konstrukcí, dochází ke změně v užívání stavby, nebo se kterými se mění vzhled stavby, vyžadují vždy vydání stavebního povolení.

Charakter udržovacích prací je sice obecně srozumitelný, přesto je nutno připomenout, že jde jen o práce, kterými se stavba zachovává v souladu s ověřenou dokumentací stavby (ověřené při povolení nebo při kolaudaci stavby) v takovém stavu, aby nevznikalo nebezpečí požárních a hygienických závad, aby nedocházelo ke znehodnocení stavby nebo ohrožení jejího vzhledu a aby se co nejvíce prodloužila její uživatelnost. Práce, které tento charakter překračují (stavbu mění), již za udržovací práce považovat nelze, a jde většinou o stavební úpravy (např. výměna dřevěné konstrukce stropu za stropní konstrukci z ocelových nosníků).

Ohlášení stavebnímu úřadu představuje takový režim povolování staveb, kdy stavební úřad kontroluje, zda ohlášená stavba nebo stavební práce splňují kritéria stavebního zákona pro ohlášení a zda nejsou ohroženy veřejné zájmy, ani práva a právem chráněné zájmy a povinnosti jiných osob; tzn. zda ohlášenou stavbu nebo stavební úpravy, případně udržovací práce může stavebník provést bez další účasti stavebního úřadu. Přitom, zejména u drobných staveb nebo stavebních úprav stávajících staveb s výrobním nebo provozním zařízením, vychází stavební úřad z posouzení umístění, stavebně technického řešení a účelu stavby a jejího vlivu na životní prostředí. Pokud by veřejné zájmy nebo uvedená práva osob mohla být ohrožena, stavební úřad sdělením ohlašovateli stanoví, že ohlášenou drobnou stavbu, stavební úpravy nebo udržovací práce může provést jen na základě stavebního povolení.

V některých případech stavební zákon ze svého zájmu vylučuje povolování konkrétně uvedených staveb, u nichž nepředpokládá nutnost posuzování ochrany veřejných zájmů buď vůbec nebo jsou tyto zájmy dostačujícím způsobem chráněny v řízení jiném. Kromě důlních staveb, které povolování podléhají, ale jiným orgánem, jde zejména o stavby z technického hlediska ne příliš složité. U staveb telekomunikačních vedení včetně telefonních budek je postačující projednání jejich umístění v územním řízení, stejně jako u konstrukcí vinic a chmelnic.

Dále uvedené stavby tedy nevyžadují ani stavební povolení, ani není nutné jejich ohlášení stavebnímu úřadu:

1. důlní díla, důlní stavby pod povrchem a stavby v povrchových lomech a skrývkách, pokud podléhají schvalování a dozoru orgánů státní báňské správy podle horních předpisů,
2. nadzemní a podzemní vedení telekomunikační sítě včetně opěrných a vytyčovacích bodů a u telefonních budek, v tomto případě se vydává územní rozhodnutí o umístění stavby,
3. krátkodobá přenosná zařízení, jako prodejní stánky, konstrukce a zařízení pro slavnostní výzdobu a osvětlení budov,
4. scénické stavby pro film a televizi,
5. geodetické dřevěné a přenosné měřické věže, signály a pyramidy (triangly),
6. konstrukce chmelnic a vinic, vydává se územní rozhodnutí o využití území
7. stavební úpravy elektrických vedení bez omezení napětí, pokud se nemění jejich trasa, (v opačném případě se změnou trasy se mění i ochranné pásmo vedení a je proto nutné jak územní rozhodnutí, tak stavební povolení)
8. u stavebních úprav vnitřních telekomunikačních rozvodů,
9. udržovací práce, u nichž není předepsáno ohlášení podle § 55 odst. 3.

Pod bodem 8) jsou uvedeny stavby, které tomuto režimu podléhají od 1. 7. 2000, kdy nový telekomunikační zákon také změnil stavební zákon v předmětném ustanovení.

Udržovací práce, které nevyžadují ani ohlášení stavebnímu úřadu jsou přímo uvedeny v § 14 vyhlášky č. 132/1998 Sb.
Z krátkodobých přenosných zařízení, uvedených pod písmenem c), jsou předmětem občasných sporných názorů stavebníků zde uvedené prodejní stánky. Aby takový prodejní stánek nepodléhal režimu stavebního zákona, musí splňovat současně jak krátkodobost (dny, nejvýše týdny), tak přenosnost (vlastně postavení a odstranění ručně nebo nejvýše s použitím “malé mechanizace”). Typickým představitelem krátkodobého přenosného zařízení je prodejní stánek u příležitosti pouti nebo jiné události.

info