Zákon o spotřební dani a stavební zákon
Proto jsem byl nucen zabývat se také touto stavebněprávní problematikou. Tedy k věci. Nový zákon číslo 353/2003 Sb. ve svém § 133 říká:
Zákaz prodeje.
1. Na tržištích, v tržnicích a mimo provozovny určené k prodeji zboží a poskytování služeb kolaudačním rozhodnutím podle zvláštního právního předpisu, je prodej tabákových výrobků a lihovin zakázán.
Z § 133 vyplývá, že uvedené zboží se nesmí prodávat na tržištích, v tržnicích a také mimo kolaudované provozovny. Kolaudované provozovny jsou tedy ze zákazu vyňaty a v nich je prodej možný. Zvláštním právním předpisem, na základě kterého mají být provozovny kolaudovány jako provozovny určené pro prodej, je stavební zákon. Tržiště a tržnice jsou definovány v § 132, zák.č. 353/2003 Sb. přičemž do doby vzniku tohoto zákona (tedy do 31.12.2003) nebyly tržnice a tržiště nikde definovány.
Z uvedeného lze vyvodit, že zákon buď nepovažuje kolaudovanou provozovnu za tržiště nebo tržnici, protože na tržištích a v tržnicích prodej zakazuje a zároveň ze zákazu vyjímá kolaudované provozovny, nebo kolaudované provozovny, které jsou tržištěm či tržnicí ze zákazu vyjímá, protože v nich prodej povoluje, nebo si sám odporuje. Zákon je v rozporu tehdy, pokud stavba odpovídá definici tržiště nebo tržnice a zároveň je kolaudovanou provozovnou, protože podle jedné části § 133 je prodej v tržištích a tržnicích zakázán a podle druhé části stejného paragrafu je prodej v kolaudovaných provozovnách ze zákazu vyňat.
Vlastníkům nebo provozovatelům tržišť a tržnic potom stačí prokázat, že jejich tržnice nebo tržiště je zároveň kolaudovanou provozovnou a vymahatel práva se dostává do konfliktu sám se sebou, protože podle jedné části věty § 133 je prodej zakázán a měl by následovat postih a podle druhé části věty § 133 je prodej povolen a postih by byl protiprávní.
Cílem vlastníků a provozovatelů tržišť a tržnic tedy je prokázat, že jejich tržnice či tržiště je provozovnou kolaudovanou pro prodej zboží.
Není snad třeba vysvětlovat, že nejde o malé peníze.
Postup policie a celní správy:
Pracovníci policie a celní správy začali jednat, zabavovat zboží a hrozit sankcemi. V mnoha případech nehodlali uznat kolaudované provozovny a začali při své práci vznášet více či méně fundované argumenty. Vlastníci a provozovatelé problematických zařízení se začali bránit svými argumenty a došlo ke sporům. Spory sice řeší právníci (advokáti, soudci, právní zástupci obou stran), ale právníci si nevědí rady se stavební terminologií, a proto se obracejí se žádostmi o radu na znalce z oboru stavebnictví. Kladou v této souvislosti mnoho dotazů, např. "Je kolaudovaná stavba vždy nemovitostí ?", "Musí být každá stavba vždy povolena a kolaudována ?", "Je prodejní stánek stavba ?", apod.
Byl jsem také nucen se těmito otázkami zabývat. Šlo o obchodní centrum (úmyslně se vyhýbám problematickému názvu tržnice), které sice naplňovalo všechny znaky "tržnice" v souladu s ustanovením § 132 zákon číslo 353/2003 Sb., bylo pod uzamčením, ale zároveň bylo také jako jeden celek kolaudováno jako provozovna určená k prodeji zboží podle stavebního zákona, tedy také v souladu s § 133 zákon číslo 353/2003 Sb. Celý areál měl obchodní plochu cca 2800 m2 byl tvořen živičnou zpevněnou plochou, na které byly umístěny sestavy stavebních buněk, uspořádané pouze v jednom podlaží. Objekty byly připojeny na elektřinu, vodu a kanalizaci. V areálu byl také objekt se sociálním zázemím a objekt administrativní se správou areálu. Celý areál byl oplocen, v době mimopracovní uzamčen a nepřístupný a jako celek byl kolaudován na základě vydaného stavebního povolení, realizace celku byla provedena podle projektové dokumentace. Dostal jsem v této souvislosti celkem zajímavé znalecké otázky.
Pro pořádek ještě uvedu definici tržnice podle ustanovení § 132 zákon číslo 353/2003 Sb.
Tržnicí je vymezený uzavíratelný zastřešený nebo nezastřešený přístupný prostor, kde dochází k nabídce a prodeji zboží nebo poskytování služeb na místech pronajatých k tomuto účelu, přičemž tento prostor umožňuje sestavit určitý počet prodejních míst a může být nebo je vybaven stánky, nebo jednoduchými objekty, popřípadě pulty, stolky nebo obdobnými zařízeními, která jsou určena pro prodej zboží nebo poskytování služeb.
Otázka 1:
Je nákupní areál provozovaný společností "XY" pod názvem "XY" stavbou v souladu a ve smyslu stavebního práva ?
Odpověď:
Definice stavby je přesně vymezena v § 139 b, zák.č. 50/1976 Sb., Stavební zákon.
(1) Za stavbu se považují veškerá stavební díla bez zřetele na jejich stavebně technické provedení, účel a dobu trvání.
Předmětný obchodní areál je dílem stavební činnosti člověka, tedy je stavebním dílem. Na stavebnětechnickém provedení, účelu užívání ani době trvání nezáleží. Proto tento nákupní areál je stavbou v souladu a ve smyslu stavebního práva.
V § 139 stavebního zákona je dále stanoveno, že „pokud se v tomto zákoně používá pojmu stavba, rozumí se tím i její část“. Znamená to zcela analogicky, a z tohoto výroku vyplývá, že každá část (tedy i jednotlivá buňka stavebního systému v areálu) je z pohledu stavebního zákona částí stavby a platí pro ní stejné podmínky jako pro stavbu.
Proto také byl tento areál zcela správně a v souladu se stavebním zákonem kolaudován stavebním úřadem jako stavba.
Odpověď tedy zní: Ano nákupní areál provozovaný společností "XY" pod názvem "XY" je stavbou v souladu a ve smyslu stavebního práva.
Otázka 2:
Je obchodního areál provozovaný společností "XY" pod názvem "XY" nemovitostí, a jsou nemovitostmi jednotlivé stavební buňky umístěné v tomto areálu ?
Odpověď:
Podle § 139 b zák.č. 50/76 Sb. jsou stavbami všechna díla, která jsou výsledkem stavební činnosti tedy „stavební díla“. Ne všechna stavební díla jsou však nemovitostmi. Jsou proto stavby nemovité i stavby movité. Nemovitosti jsou definovány v § 119 Občanský zákon č. 40/1964 Sb. jako pozemky a stavby spojené se zemí pevným základem. Tedy pouze stavby spojené se zemí pevným základem jsou nemovitými stavbami, ostatní stavby jsou stavbami movitými. Toto ustanovení však obsahuje velmi závažný problém, a to ve výroku „spojené se zemí pevným základem“. Znalec by tedy měl při zjišťování zda jde o nemovitou stavbu zkoumat jakou pevnost má základ. Nikde však není stanoveno jak pevný má být základ, kterým je stavba spojena se zemí, aby taková stavba byla nemovitostí. Proto ani nelze přesně v souladu se zákonem (tímto jeho problematickým výrokem) rozhodnout o tom zda stavba je nebo není nemovitostí. V zákoně mělo být pravděpodobně napsáno, že „nemovitostmi jsou stavby pevně spojené se zemí základem“ nikoliv spojené pevným základem. Z uvedeného vyplývá, že podle zákona stavba která je nemovitostí nemusí být pevně spojena se zemí základem, ale musí spočívat na pevném základu, se kterým musí být spojena. Nikde však není definováno co je myšleno slovem spojena, zda stačí, že se stavba základu dotýká a spočívá na něm, nebo zda musí být např. zatlučen hřebík. Spojení nemusí být pevné, pevný musí být základ, ale nikdo neví jak má být pevný. Nabízí se názor, že základ musí být pevný zřejmě tak, aby stavbu unesl. To by však znamenalo, že pokud stavbu, (např. stavbu činžovního domu), přitížíme nástavbou natolik, že základ stavbu neunese a objeví se např. trhlina, přestane být tato stavba (činžovního domu) nemovitostí, protože není spojena se zemí dostatečně pevným základem. Z toho plyne, že ani toto kritérium pevnosti základu v praxi neobstojí. Vzhledem k tomu, že stavby umístěné v obchodním areálu „XY“ spočívají na pevném základu, kterým je pevná živičná vozovka, a jsou s tímto základem spojeny inženýrskými sítěmi, lze je ve smyslu ustanovení § 119 zák.č. 40/1964 Sb., považovat také za stavby nemovité, a to i přesto, že mohou být pochybnosti o tom zda jsou stavby s tímto základem spojeny pevně, protože podmínku pevného spojení zákon nevyžaduje.
Odpověď tedy zní: Ano, obchodní areál provozovaný společností "XY" pod názvem "XY" je nemovitostí, a nemovitostmi jsou také jednotlivé stavební buňky umístěné v tomto areálu.
Otázka 3:
Zná stavební právo stavbu "tržiště" nebo "tržnice" ? Pokud nezná, proč je v kolaudačním rozhodnutí uvedeno slovo "tržiště" ?
Odpověď:
Druhy staveb, pro které platí z pohledu stavebního zákona zvláštní podmínky uvedené v tomto zákoně, jsou z hlediska stavebního práva zcela přesně ve stavebním zákoně (50/76) vymezeny. Další druhy staveb, pro které platí zvláštní obecné technické podmínky, jsou definovány ve vyhlášce o obecných technických podmínkách pro výstavbu (137/1998).
V § 139 b, zák.č. 50/1976 Sb., Stavební zákon, jsou stavby děleny do kategorií podle určitých vlastností. Z tohoto pohledu zákon dělí stavby na stavby trvalé, dočasné, jednoduché a drobné. Podle tohoto dělení je zkoumaná stavba obchodního areálu stavbou dočasnou, protože je předem v kolaudačním rozhodnutí omezena doba jejího trvání. Do žádné z dalších v zákoně uvedených kategorií nelze stavbu zařadit. Nejde o stavbu pro bydlení, ani o stavbu pro individuální rekreaci, nejde o inženýrské sítě, opěrné zdi ani podzemní stavbu. Stavba má větší zastavěnou plochu než 300 m2, nejde tedy o stavbu jednoduchou ani o stavbu drobnou.
Prováděcí předpis ke stavebnímu zákonu, vyhl.č. 137/1998 Sb., O obecných technických požadavcích na výstavbu, dále definuje tyto stavby: budovu, bytový dům, rodinný dům, stavby pro individuální rekreaci, kterými jsou rekreační domek, rekreační chata, rekreační chalupa a zahrádkářská chata, dále stavby pro shromažďování osob, stavby pro obchod, ubytovací zařízení jako jsou hotel, motel, penzion, stavby pro výrobu a skladování, zemědělské stavby, sítě technického vybavení, je zde dále definována obytná místnost, pobytová místnost, čistírna odpadních vod, apod.
Stavba typu "tržiště" nebo "tržnice" však stavebním zákonem ani žádným prováděcím předpisem ke stavebnímu zákonu definována není. Z hlediska stavebního práva tedy taková stavba neexistuje.
Pokud se v kolaudačním rozhodnutí objevuje termín „stavby tržiště nebo tržnice“ nemůže tím tedy být myšleno označení druhu stavby, protože takový druh stavby z hlediska stavebního práva vůbec neexistuje a kolaudační rozhodnutí je přeci vydáváno právě z hlediska stavebního práva, které musí respektovat.
Jak si tuto formulaci na kolaudačním rozhodnutí vysvětlit ?
Vysvětlení skutečnosti, že se tento pojem (tržiště) vyskytuje na kolaudačním rozhodnutí je zřejmé z toho, že investor, stavebník a potom i projektant, nazvali připravovanou a posléze projektovanou a realizovanou stavbu názvem „Tržiště“. Stavební úřad potom evidentně použil tento název stavby, který však nijak nesouvisí s druhem stavby podle stavebního zákona.
Kdyby měla být tato stavba zařazena do druhu staveb definovaných stavebním zákonem, odpovídala by kategorii staveb pro obchod podle vyhlášky číslo 137/1998 Sb., § 3, písm. f. Stavební právo zná totiž v této kategorii staveb pouze pojem „stavba pro obchod“, který je definován jako stavba, která obsahuje celkovou prodejní plochu větší než 2000 m2 (například velkoprodejny, nákupní střediska, obchodní domy). Uvedené pojmy, jako např. nákupní středisko nejsou už dále podrobněji definovány.
Lze tedy usoudit, že předmětná stavba, která má celkovou prodejní plochu přes 2000 m2, je ve smyslu stavebního zákona stavbou pro obchod a má obchodní název „Tržiště“ obdobně jako je obchodní název např. „Bezovka“, „Kotva“ nebo „Vinohradská tržnice“, apod.
Z pohledu stavebního zákona tedy jde o stavbu pro obchod, která je pro tento účel provozu v souladu se stavebním zákonem řádně kolaudována a provozována. Jde tedy o provozovnu určenou kolaudačním rozhodnutím k prodeji zboží.
Nutno podotknout, že od 01.01.2004 platí novelizovaný zákon o spotřebních daních, zák.č. 353/2003 Sb., který ve svém § 132, písm. d a písm. e, definuje tržiště a tržnici. Tyto pojmy jsou však definovány nikoliv z hlediska stavebního práva, ale z hlediska daňového systému, a proto jsou z pohledu stavebního práva irelevantní, neboť stavební právo se těmito daňovými ustanoveními neřídí.
Odpověď tedy zní: Ne, stavební právo nezná stavbu "tržiště" nebo "tržnice" a z pohledu stavebního zákona jde pouze o obchodní název obchodního centra.
Otázka 4:
Jsou objekty s rozměry nad 16 m2 umístěné v nákupním areálu stavbami podléhajícími povolovacímu řízení podle stavebního zákona? A pokud ano, jakému druhu povolovacího řízení podléhají ?
Odpověď:
Stavební zákon zná pro povolování staveb dva druhy povolovacího řízení, a to stavební řízení ukončené rozhodnutím o povolení stavby a dále ohlašovací povinnost. Podle § 54 lze stavby, jejich změny a udržovací práce na nich provádět jen podle stavebního povolení nebo na základě ohlášení stavebnímu úřadu. Všechny stavby, ať movité nebo nemovité, tedy podléhají jednomu z těchto dvou druhů povolení. Podle § 55 se stavební povolení vyžaduje u staveb všeho druhu bez zřetele na jejich stavebně technické provedení, účel a dobu trvání.
Podle ustanovení § 55 zák.č. 50/76 Sb., odst.2 ohlášení stavebnímu úřadu postačí u drobných staveb.
Drobnými stavbami jsou podle § 139 b dost.7 takové stavby, které plní doplňkovou funkci ke stavbě hlavní, a to stavby s jedním nadzemním podlažím, pokud jejich zastavěná plocha nepřesahuje 16 m2 a výška 4,5 m.
Stávající objekty s rozměry nad 16 m2 umístěné v nákupním areálu jsou v současném stavebněprávním stavu nikoliv samostatnými stavbami, ale částmi jedné kolaudované stavby.
V případě, že by stavby s půdorysnými rozměry nad 16 m2 umístěné v nákupním areálu byly povolovány samostatně, nebyly by drobnými stavbami, protože přesahují povolenou zastavěnou plochu pro drobné stavby, a musely by podléhat podle stavebního zákona stavebnímu řízení, tedy vydání stavebního povolení a kolaudaci.
Odpověď tedy zní: Objekty s rozměry nad 16 m2 umístěné v nákupním areálu jsou částmi jedné kolaudované stavby, a jako takovéto části podléhají povolovacímu řízení podle stavebního zákona, a to stavebnímu řízení podle § 58 a následných, zák.č. 50/1976 Sb.
Otázka 5:
Co jsou z hlediska stavebního zákona objekty umístěné v nákupním areálu s rozměry do 16 m2 ? Podléhají tyto objekty nějakému povolovacímu řízení podle stavebního zákona ? A pokud ano, jakému ?
Odpověď:
S odvoláním na vysvětlení tohoto problému v odpovědích na předchozí znalecké otázky konstatuji, že stavby s rozměry do 16 m2 zastavěné plochy, které jsou umístěné v nákupním areálu, jsou v současném stavebněprávním stavu částmi stavby kolaudované výše uvedeným kolaudačním rozhodnutím.
Pokud by byly tyto objekty samostatnými stavbami stojícími na stejném pozemku, ale mimo kolaudovanou hlavní stavbu, byly by drobnými stavbami, pokud by splňovaly podmínku, že plní doplňkovou funkci ke stavbě hlavní.
Protože celý obchodní areál byl kolaudován jako celek s konkrétním využitím, ve smyslu stavebního zákona jako stavba pro obchod, má tato stavba všechny znaky hlavní stavby.
Další stavby, které by byly samostatně kolaudovány, měly by zastavěnou plochu do 16 m2 a doplňovaly by funkci areálu (stavby hlavní), by byly ve smyslu stavebního zákona drobnými stavbami, a proto by se na ně vztahovala pouze ohlašovací povinnost podle ustanovení § 57 zák.č. 50/1976 Sb., pouze pokud by nebyly částmi stavby hlavní, přičemž stavební úřad má právo rozhodnout zda povolovací řízení nebude i v tomto případě řešeno stavebním řízením (tedy vydáním stavebního povolení a kolaudačního rozhodnutí).
Současná stavebněprávní skutečnost je však taková, že pokud by došlo ke změnám (stavebním úpravám) v areálu, musely by být podle stavebního zákona posuzovány tyto změny jako změny existující povolené a kolaudované hlavní stavby. Nikoliv tedy samostatně, protože jednotlivé objekty nebyly kolaudovány samostatně (jako jednotlivé stavby), ale jako jeden celek. Každá úprava na kterémkoliv objektu, ať má zastavěnou plochu pod 16 m2, nebo nad 16 m2, bez rozdílu je částí stavby, a musela by proto být posuzována jako změna celé kolaudované stavby, protože podle ustanovení stavebního zákona platí, jak je již výše uvedeno, že (§ 139) pokud se v tomto zákoně používá pojmu "stavba", rozumí se tím i její část.
Na ohlášení je možné podle § 55 stavebního zákona provést pouze takové změny původní stavby, které nezasahují do nosných konstrukcí stavby, nemění její vzhled a nemění její způsob užívání. I v těchto případech však může stavební úřad s odůvodněním určit, že ohlášení nestačí a je nutné stavební povolení.
Odpověď tedy zní: Objekty umístěné v nákupním areálu s rozměry do 16 m2 jsou v současném stavebněprávním stavu částmi kolaudované stavby. Proto podléhají, včetně změn na nich, stavebnímu řízení s následnou kolaudací případných změn. Změny, které nezasahují do nosných konstrukcí a nemění vzhled ani způsob užívání stavby, mohou být provedeny na ohlášení stavebnímu úřadu, pokud stavební úřad nenařídí stavební povolení.