Pokud Vám teče voda ze stropní konstrukce v posledním nadzemním podaží, nemusí být vždy chyba ve střešní krytině. Uživatel stavby si stěžuje, že má poškozenou střešní krytinu a nemůže přes sebevětší snahu najít místo, kterým střechou zatéká. Neustále se snaží střešní krytinu zdokonalovat, utěsňovat a opravovat, ale srážková voda stále protéká. Je třeba si uvědomit, že voda, která vytéká ze střešní konstrukce nemusí být vždy srážkovou povětrnostní vodou, která protekla skrze střešní krytinu. Zamyslete se nad tím, zda nejde o vodu, která vznikla kondenzací uvnitř střešního pláště.
Vysvětlení:
V zimních měsících je venku chladný vzduch a uvnitř stavby, kde se vytápí je vzduch teplý. Teplý vzduch pojme při stejné relativní vlhkosti (procento vodních par ve vzduchu) mnohem více vodních par nežli vzduch studený. Proto když ohříváme vzduch tak klesá relativní vlhkost a když ho ochlazujeme tak naopak relativní vlhkost stoupá, ačkoliv je objem vodních par ve zduchu stále stejný.
Teplý vzduch z interiéru stavby stoupá nahoru a proniká do střešního pláště (pokud mu v tom nezabráníme). Když pronikne tepelnou izolací, např. z minerální vlny, dostane se do chladného prostředí nad tepelnou izolací, ale ještě pod střešní krytinou. Zde se ochladí a jeho relativní vlhkost narůstá. Když relativní vlhkost naroste na 100 %, vzduch už více vodních par není schopen pojmout. Jde o teplotu rosného bodu. Voda obsažená ve vzduchu, která se již do vzduchu nevejde, začne měnit skupenství z plynného na kapalné. Vzniká kondenzát. Vodní kondenzát promočí tepelnou izolaci a ta ztrácí svojí tepelněizolační schopnost. S nefunkčností tepelné izolace se pásmo rosného bodu posouvá níže, hlouběji do střešního pláště, vzduch se potom ochlazuje a voda kondenzuje v nižších vrstvách a mnohem rychleji. Dochází k situaci, že stropní konstrukce ztratí potřebnou projektovanou tepelněizolační schopnost, strop vykazuje mnohem větší tepelné ztráty, což znamená nejenom zvýšené náklady na vytápění, ale také nedostatečnou kapacitu výkonu topení, které je dimenzováno na izolovanou střešní konstrukci. Místnost proto nelze tak dobře vytopit, ačkoliv náklady na vytápění rostou. Kromě toho začnou vodou trpět konstrukce a materiály ve střešním plášti, uvnitř střešního pláště se objevuje hniloba a plísně což je velmi nebezpečné, protože vnitřní vrstvy nejsou vizuálně kontrolovatelné a plísně mohou být karcinogenní. Začne také vytékat voda ze střešního pláště a uživatel si často stěžuje, že střechou teče a hledá závadu ve střešní krytině.
Jak poznat, že jde o kondenzovanou vodu ?
Pokud zatéká opravdu střešní krytinou, tak voda vytéká ze střešního pláště po deštích nebo při oblevách. Pokud jde o vodní kondenzát, tak voda vytéká ze střešního pláště v době, kdy je velký tepelný rozdíl mezi vnitřní a vnější teplotou.
Velmi často však jde o kombinaci obou těchto případů a proto je nutné měřit teplotu uvnitř a venku, měřit relativní vlhkost vzduchu, sledovat změny počasí a vizuálně kontrolovat jak se na základě těchto vnějších vlivů mění stav vlhnutí a zatékání.
Jak provést nápravu ?
Předně je nutné zabránit pronikání teplého vzduchu z interiéru stavby do střešního pláště. Provádí se to tzv. parotěsnou zábranou, což je vrstva, která musí být ve střešním plášti umístěna pod tepelnou izolací. Dalším krokem je zajištění odvětrání střešního pláště, aby vzduch nad tepelnou izolací, ve kterém narůstá relativní vlhkost mohl tuto relativní vlhkost snížit vyrovnáním se vzduchem nad střešní krytinou. Tzn., zajistit ventilaci střešního pláště nad tepelnou izolací. Nejproblematičtější, z tohoto pohledu, jsou střešní krytiny, které jsou neprodyšné (hydroizolační svařované živičné pásy, plech, apod.)
Zatékání střešní krytinou.
U skládaných krytin je nejčastější závadou (kromě chybného provedení) malý spád střechy. U plechových krytin, jsou velmi často zdrojem zatékání nedokonalé konstrukční detaily. Je nutné si uvědomit, že proti zatékání nestačí překrýt sousední konstrukční prvky po spádnici. Vítr zafouká sníh i hluboko pod trapézové plechy proti spádu střešní krytiny a při dešti dokáže silný vítr vyhnat vodu nebo sněhové vločky za určitých okolností až 1 m vysoko proti spádu. Představte si vítr o rychlosti 120 km/hod. Když pojedete autem za deště rychlostí 120 km/hod. tak na předním skle vašeho auta, které má možná ještě větší, nebo srovnatelný, spád jako Vaše střecha přesto vítr snadno vyžene dešťovou vodu po celém skle Vašeho auta o 60 cm. No a vzpomeňte jak vítr dokáže hnát sněhové vločky vzhůru a pod jakým tlakem, když jdete na horách ve vánici proti větru. To nelze podcenit a konstrukční detaily střechy s tím musí počítat.
Častým problémem jsou také poddimenzované dešťové svody a žlaby, nebo zamrzající střešní vpusti. Pokud se žlaby a svody při přívalovém dešti zahltí, nebo při oblevě jsou ještě zamrzlé, může se v místech úžlabí nebo u ústí vpusti vytvořit ze střešní krytiny doslova bazén třeba i několik desítek centimetrů hluboký. Vaše střešní krytina však není dimenzována na působení hydrostatického tlaku jako bazén. Že proteče skládaná krytina je zřejmé, že protečou neutěsněné konstrukční detaily, ačkoliv jsou řešeny proti zatékání vody protékající po spádu, je také zřejmé, ale můžete si být jisti, že dlouhodobému působení hydrostatického tlaku neodolají ani falcované drážkové spoje plechových krytin.
Proto je nutné zajistit dokonalý odtok srážkové vody a správně nadimenzovat střešní žlaby a svody. Samozřejmě je také udržovat a čistit. Proti zamrzání je možné použít topné kabely ovládané zcela automaticky čidly a termostatem, viz. např. zde
Na obrázcích dole je vidět střešní krytina z plechu, která vykazuje všechny výše uvedené nedostatky. Nefunkční parotěsná zábrana, neodvětraný střešní plášť, nedostatečně upravené konstrukční detaily, kde vítr múže zahnat sníh i vodu pod krytinu a také zamrzající úžlabí a vpusti. Potom je celkem samozřejmé, že ze střešního pláště do interiéru teče. Na fotografiích vidíte sondy skrze plechovou krytinu při zkoumání stavu střešního pláště a zjišťování zdroje vlhkosti.
