Působení okolní zeminy na stavbu a naopak stavby na okolní zeminu je závažným problémem, který nelze v praxi opomíjet. Je třeba si uvědomit jakých hodnot může zemní tlak nabývat. Pro jednoduchost stačí vypočíst si objem výkopového klínu, který po záhozu výkopu v okolí Vaší podsklepené stavby obepíná celou Vaší stavbu, a uvažovat, že se za určitých nepříznivých okolností může naplnit vodou, resp. zemina prosáklá vodou podstatně zvýší svojí hmotnost. Takovým nepříznivým okolnostem je nutné samozřejmě předejít, např. funkční drenáží, avšak v praxi se může stát ledacos, a to i zahlcení, zamrznutí nebo ucpání nevhodně provedeného výtoku drenáže, které způsobí její, třeba jen dočasnou, nefunkčnost. Rozrušená zemina ve výkopovém klínu má podstatně menší součinitel smykového tření nežli původní rostlá zemina a její objem je relativně velký. Dále si uvědomte, že jeden decimetr krychlový vody má hmotnost jeden kilogram, tedy kubík vody má hmotnost tunu (1000 kg, neboli tato hmotnost působí silou 10 kN). Odolá Vaše obvodová zeď, která není stavěna na přenášení bočního tlaku, ale tlaku svislého, takovému horizontálnímu zatížení několika tun ? Vše lze samozřejmě přesně vypočíst a vhodnou konstrukční úpravou je třeba hrozící havárii předejít. To je běžná práce každého projektanta nebo dodavatele.
Rozlišujeme tři stavy zemního tlaku, a to zemní tlak aktivní, zemní tlak pasivní a zemní tlak klidový. Úkolem projektanta, stavebního dodavatele, investora, případně vlastníka či uživatele stavby je, zajistit po celou dobu výstavby, v každé její fázi, i po celou dobu užívání stavby stabilitu, tedy zemní tlak klidový, kdy síly od tlaku zeminy a od tlaku konstrukce stavby jsou relativně v rovnováze, anebo pevnost stavebních konstrukcí těmto silám bezpečně odolává.
Pasivní zemní tlak nastává tehdy, když převládá tlak stavební konstrukce nad tlakem horniny natolik, že se konstrukce posune nebo pootočí. Představme si např. kotvu táhla (taženého kotevního lana), která musí být dimenzována tak, aby nedošlo působením tlaku této stavební konstrukce na horninu k pasivnímu tlaku a tím k havárii.
Aktivní zemní tlak naopak nastává tehdy, když tlaku horniny neodolá stavební konstrukce a posune se, nebo se pootočí.
Předložený příklad ukazuje právě tento problém. Stavba je situována pod svahem v zářezu. Nad problematickou stěnou, která byla poškozena aktivním zemním tlakem, je navíc vedena komunikace, která vnáší do horniny dynamické tlakové účinky, které zvyšují namáhání stěny. Obvodová zeď ještě není opatřena ztužujícím věncem. O správné funkci drenáže v době střídajících se oblev a tuhých nočních mrazů lze přitom pochybovat, odtoky (výtoky) drenáže přes noc zamrznou a než stačí odmrznout tak denní obleva zaplní výkopový klín vodou. Výsledkem je potom takto zborcená obvodová stěna, škody na stavbě, zpoždění výstavby a spory o tom, kdo to vše zaplatí.
