vyhláška číslo 37/1967 Sb.

Vyhláška k provedení zákona o znalcích a tlumočnících. 

Ministr spravedlnosti v dohodě s ministrem financí a se zúčastněnými ministerstvy a ústředními orgány podle § 26 zákona č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, stanoví:

(1) Ministr spravedlnosti jmenuje a odvolává pro jednotlivé obory znalecké činnosti a pro odvětví těchto oborů znalce (tlumočníky), kteří jsou pracovníky ústředních orgánů, vysokých škol, vědeckých a výzkumných ústavů, a dále ty, kteří jsou označení (§ 2) ústředními orgány. Dále jmenuje znalce z oboru práva pro oblast právních vztahů k cizině, jakož i znalce (tlumočníky), u nichž si jmenování a odvolání vyhradil. Tlumočníky ve věcech, kde jsou předmětem jednání skutečnosti tvořící předmět státního tajemství, jmenuje ministr spravedlnosti v součinnosti s ministrem vnitra, popřípadě ministrem národní obrany.

(2) Předsedy krajských soudů pověřuje ministr spravedlnosti jmenování a odvoláním znalců (tlumočníků) v ostatních případech; příslušný je předseda krajského soudu, v jehož obvodu má znalec (tlumočník) bydliště.

(1) Výběr znalců (tlumočníků) provádějí v součinnosti se státními orgány, vědeckými institucemi, vysokými školami a hospodářskými i společenskými organizacemi krajské soudy [ § 5 zákona č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, (dále jen"zákon")].

(2) Při označení vhodných osob pro funkci znalce nebo tlumočníka nejsou orgány, vědecké instituce, vysoké školy a organizace omezeny na vlastní pracovníky.

(3) Při výběru znalců (tlumočníků) přihlížejí krajské soudy též k osobám, které o jmenování požádaly.

(4) Pro každý obor (jazyk) je třeba jmenovat tolik znalců (tlumočník), aby jejich počet stačil krýt potřebu posudků (tlumočnických úkonů), aniž by jednotliví znalci tlumočníci museli být neúměrně zatěžováni výkonem znalecké (tlumočnické) činnosti.

Krajské soudy provedou potřebná šetření a zajistí písemnými doklady všechny podmínky pro jmenování znalcem (tlumočníkem) stanovené v § 4 zákona. 

§ 4
Seznam znalců a tlumočníků

(1) U každého krajského soudu se vede seznam znalců a tlumočníků. Zapisují se do něho všichni znalci a tlumočníci jmenovaní ministrem spravedlnosti nebo předsedou krajského soudu, kteří mají bydliště v obvodu krajského soudu. Seznam obsahuje oddíl pro zápis znalců a oddíl pro zápis tlumočníků. Člení se způsobem stanoveným ministerstvem spravedlnosti na základní obory, z nichž některé podle rozsahu se člení na odvětví.

(2) Seznam znalců a tlumočníků a jeho doplňky i změny zasílá krajský soud ministerstvu spravedlnosti, krajské prokuratuře, Policii České republiky - správě příslušného kraje a krajskému úřadu vyšetřování, okresním soudům, vojenským soudům, okresním úřadům a okresním prokuraturám ve svém obvodu.

(3) Krajské a okresní soudy zajistí, aby seznam znalců a tlumočníků byl veřejně přístupný u soudů tak, aby do něj mohl každý nahlédnout. Na tuto možnost upozorní soud vývěskou v soudní budově.

(4) Na žádost fyzických a právnických osob sdělují krajské a okresní soudy znalce (tlumočníka) z žádaného oboru a odvětví (pro žádaný jazyk).

(5) Změní-li znalec (tlumočník) bydliště, je povinen to neprodleně sdělit krajskému soudu, v jehož obvodu je zapsán do seznamu.

(1) Ústřední seznam znalců a tlumočníků, vedený ministerstvem spravedlnosti, je souhrnem seznamů krajských soudů; člení se na obory (odvětví) jako krajské seznamy.

(2) Ústřední seznam znalců a tlumočníků obsahuje kromě údajů uvedených v krajských seznamech též údaj o tom, u kterého krajského soudu je znalec (tlumočník) do seznamu zapsán.

(1) Vedle ústředního seznamu znalců a tlumočníků vede ministerstvo spravedlnosti seznam ústavů, od nichž lze žádat posudky. Tento seznam se skládá ze 2 oddílů. V prvním oddílu se vedou v patrnosti ústavy a jiná pracoviště specializovaná na znaleckou činnost; ve druhém oddílu vědecké ústavy, vysoké školy a organizace, od nichž mohou státní orgány ve zvlášť obtížných případech žádat znalecké posudky. Vědecké ústavy a organizace oprávněné podávat znalecké posudky v oboru státního tajemství stanoví ministr spravedlnosti v součinnosti s ministrem vnitra, popřípadě s ministrem národní obrany.

(2) Zápisy do seznamu podle odstavce 1 uveřejňuje ministerstvo spravedlnosti v Ústředním věstníku.

(1) Znalci (tlumočníci) užívají k výkonu své funkce kulaté pečeti v jednotné úpravě, která obsahuje státní znak, jméno znalce(tlumočníka) s uvedením znalecké (tlumočnické) funkce; u tlumočníků též s uvedením jazyka (jazyků).

(2) Správa soudů vydá znalci (tlumočníkovi) potvrzení opravňující ho k objednávce a převzetí pečeti na jeho náklad.

(1) Znalci a tlumočníci založí a vedou o provedených znaleckých (tlumočnických) úkonech deník. Znalecký (tlumočnický) deník se skládá z průběžně číslovaných a pevně spojených listů. Krajský soud opatří deník pečetí s uvedením počtu listů deníku.

(2) Krajský soud se přesvědčuje občasnými prohlídkami, zda deníky jsou řádně vedeny. Dohled nad prováděním těchto prohlídek vykonává ministerstvo spravedlnosti.

(1) Nemá-li organizace, u níž znalec je v pracovním poměru, přístroje, jiná zařízení a materiály, jichž je nezbytně třeba k provedení znaleckého úkonu, je povinna vydat o tom znalci potvrzení, na jehož podkladě požádá znalec jinou organizaci o potřebnou pomoc v rozsahu stanoveném zákonem.

(2) Jestliže by organizace odepřela umožnit znalci použití příslušných prostředků, může znalec požádat předsedu krajského soudu, v jehož seznamu je znalec zapsán, by se touto cestou nedosáhlo nápravy, obrátí se předseda krajského soudu o pomoc na orgán nadřízený organizaci a v případě potřeby o pomoc. Předseda krajského soudu projedná věc přímo s touto organizací. Jestliže projedná ministerstvo spravedlnosti rozpor s příslušným ústředním orgánem.

(3) Náklady, které znalec uhradil organizaci za použití jejich prostředků, uplatní v rámci nákladů, které vznikly podáním posudku.

(1) Jestliže je znalec (tlumočník) z funkce odvolán nebo zemře, vyškrtne ho krajský soud ze seznamu.

(2) U znalců (tlumočníků) jmenovaných ministrem spravedlnosti vyrozumí ministerstvo spravedlnosti o odvolání z funkce nebo o smrti krajský soud, v jehož obvodu má znalec (tlumočník) bydliště.

(1) Státní orgán vyžaduje posudek (tlumočnický úkon) především od ústavu specializovaného na znaleckou (tlumočnickou) činnost (§ 21 odst. 1 zákona), a není-li ho v příslušném oboru nebo není-li to z důvodu hospodárnosti možné, od znalce (tlumočníka) zapsaného v seznamu krajského soudu, v jehož obvodu má státní orgán sídlo. Jestliže v seznamu krajského soudu není zapsán znalec příslušného oboru (tlumočník příslušného jazyk) nebo jestliže pro to svědčí vážné důvody, přibere státní orgán znalce(tlumočníka) zapsaného v seznamu jiného krajského soudu.

(2) Jestliže státní orgán hodlá za podmínek stanovených v § 24 zákona ustanovit znalcem (tlumočníkem) osobu, která není zapsána v seznamu znalců (tlumočníků), ověří si podle potřeby předpoklady této osoby pro podání posudku (provedení tlumočnického úkonu) (§ 2 odst. 1 a 2).

(3) Znalec (tlumočník) zapsaný v seznamu se při znaleckém (tlumočnickém) úkonu odvolá na složený slib. Znalec (tlumočník) nezapsaný v seznamu znalců (tlumočníků) složí slib před podáním posudku (provedením tlumočnického úkonu).

(1) Při vyžádání znaleckého (tlumočnického) úkonu uloží státní orgán v mezích stanovených zákonem znalci (tlumočníku) lhůtu, ve které má být úkon proveden; před stanovením lhůty je podle okolností nutno se znalcem (tlumočníkem) projednat, zda může v zamýšlené lhůtě úkon provést.

(2) V naléhavých případech může státní orgán žádat spěšné provedení znaleckého (tlumočnického) úkonu; v tomto případě se uvede v opatření, kterým je znalec ustanoven, výslovně, že je žádáno spěšné provedení úkonu, a stanoví se lhůta k jeho provedení.

(1) Příslušný orgán, který v řízení ustanovil znalce, vymezí ve svém opatření jeho úkol, podle okolností případu též formou otázek tak, aby se znalec zabýval jen takovými skutečnostmi, k jejichž posouzení je třeba jeho odborných znalostí.

(2) V posudku uvede znalec popis zkoumaného materiálu, popřípadě jevů, souhrn skutečností, k nimž při úkonu přihlížel(nález), a výčet otázek, na které má odpovědět, s odpověďmi na tyto otázky (posudek).

(3) Písemný znalecký posudek musí být sešit, jednotlivé strany očíslovány, sešívací šňůra připevněna k poslední straně posudku a přetištěna znaleckou pečetí.

(4) Na poslední straně písemného posudku připojí znalec znaleckou doložku, která obsahuje označení seznamu, v němž je znalec zapsán, označení oboru, v němž je oprávněn podávat posudky, a číslo položky, pod kterou je úkon zapsán ve znaleckém deníku.

(5) Znalec je povinen písemný posudek na požádání státního orgánu osobně stvrdit, doplnit nebo jeho obsah blíže vysvětlit.

(6) Při ústním posudku podaném do protokolu uvedou se též údaje, které jsou předmětem znalecké doložky.

§ 14

(1) Písemný překlad podává tlumočník zapsaný v seznamu tlumočníků v obdobné úpravě, jaká je stanovena pro písemný posudek znalce. Na první straně písemného překladu uvede tlumočník, z kterého jazyka byl překlad proveden, a na poslední straně připojí tlumočnickou doložku.

(2) S písemným překladem musí být sešita přeložená listina. Nelze-li tuto listinu připojit k překladu, spojí se s překladem její ověřený opis.

(3) Tlumočnická doložka se napíše perem nebo strojem, popřípadě se připojí otiskem razítka.

(4) Tlumočnický úkon provedený ústně před státním orgánem uzavře tlumočník údaji, které při písemném překladu se uvádějí v tlumočnické doložce.

(1) Posudky mimo řízení provádějí znalci na základě dohody s občanem nebo organizací; totéž platí o úkonech tlumočníků; jinak platí přiměřeně ustanovení o znaleckých posudcích (tlumočnických úkonech) v řízení (§ 13 a 14).

(2) Důvody, pro které je znalec (tlumočník) vyloučen z úkonu, a důvody, pro které může odmítnout podání posudku (provedení tlumočnického úkonu) v řízení před státní orgánem, platí též v případech uvedených v odstavci 1.

Ústavům a jiným pracovištím uvedeným v § 21 zákona (dále jen "znalecké ústavy") náleží za výkon znalecké činnosti odměna a náhrada nákladů (dále jen "znalečné") ve výši odpovídající stanoveným cenám nebo smluvním cenám, které znalecké ústavy účtují na základě hospodářských smluv za odborné posudky, expertizy nebo obdobné výkony.

Stanoví-li zvláštní předpis pro některé druhy znaleckých posudků paušální odměny a náhrady, znalecké ústavy podle tohoto zvláštního přepisu nepostupují.

Při rozhodování o znalečném platí ustanovení § 25 odst. 2. Státní orgán je oprávněn znalečné snížit, byl-li znalecký úkon proveden opožděně nebo nekvalitně.

Odměna za znalecký posudek činí podle jeho náročnosti a podle stupně odbornosti, kterou bylo nutné k jeho podání vynaložit, za jednu hodinu práce 75 až 125 Kč.

§ 17

(1) Odměna za tlumočnický úkon činí podle jeho náročnosti a podle stupně odborných znalostí, které bylo nutné k jeho podání vynaložit:
Pol.1: Při ústním překladu z cizího jazyka do češtiny nebo naopak
za jednu hodinu...................... 75 až 125 Kč,

Pol.2: Při ústním překladu z cizího jazyka do cizího jazyka
za jednu hodinu ............................. 85 až 125 Kč,

Pol.3: Při písemném překladu z cizího jazyka do češtiny nebo naopak
za jednu stránku ............................ 75 až 125 Kč,

Pol.4: Při písemném překladu z cizího jazyka do cizího jazyka
za jednu stránku ............................ 85 až 125 Kč.

(2) Při písemném překladu se počet stránek pro stanovení odměny tlumočníka určí vždy podle přeloženého textu. Není-li napsán latinkou nebo azbukou, vychází se z počtu stránek překládaného textu. To platí i pro revizi překladu podle § 18.

(1) Odměna za jazykovou revizi překladu činí podle hledisek uvedených v § 17 odst. 1 za jednu stránku 20 až 30 Kč.
(2) Bylo-li nutno při revizi překladu jeho text zcela přepracovat, náleží tlumočníkovi odměna podle sazeb uvedených v § 17 odst. 1.

Za tlumočení ústních projevů ve styku s hluchoněmými osobami přísluší odměna podle ustanovení § 17 pol. 1.

(1) Je-li znalecký posudek vzhledem k okolnostem případu mimořádně obtížný, může být ve zvlášť odůvodněných případech odměna výjimečně přiměřeně zvýšena až o 20 %.
(2) Jde-li o posudek, kterým je přezkoumáván posudek jiného znalce, může být odměna zvýšena až o 10 %.
(3) Je-li nutné spěšné provedení úkonu, nebo bylo-li znalci uloženo úkon provést v den pracovního volna nebo pracovního klidu anebo v noci, může být odměna zvýšena až o 50 %.
(4) Zvýšení podle odstavců 1, 2 a 3 lze slučovat.

U často se opakujících jednoduchých znaleckých posudků spočívajících v odborném zjišťování v podstatě stejných skutečností, zejména v provádění zkoušek pomocí speciálního zařízení, popřípadě laboratorního postupu, snižují se hranice sazeb uvedených v §16 o 20 %.

(1) Odměny za tlumočnický úkon stanovené podle § 17 odst. 1 pol. 1 a 2 lze zvýšit
a) až o 20 % za tlumočení projevů zvlášť (náročných na přesnost nebo odbornost tlumočení,
b) až o 10 % za tlumočení afrických a asijských jazyků.
c) až o 50 % z důvodu jiné náročnosti, zejména bylo-li uloženo úkon provést spěšně, nebo v den pracovního volna nebo pracovního klidu anebo v noci.
(2) Odměny za tlumočnický úkon stanovené podle § 17 odst. 1 pol. 3, 4 lze zvýšit
a) až o 50 %, je-li překlad zvlášť odborně náročný, nebo z důvodu jiné náročnosti, zejména bylo-li uloženo úkon provést spěšně, nebo v den pracovního volna nebo pracovního klidu anebo v noci,
b) až o 30 %, je-li překlad pořizován z magnetofonového nebo jiného zvukového záznamu,
c) až o 20 % z důvodu jiné náročnosti překladu, zejména jde-li o text těžko čitelný.
(3) Při tlumočení projevů ve styku s hluchoněmými lze odměnu podle § 17 odst. 1 pol. 1 zvýšit až o 10 %, je-li hluchoněmý stižen duševní poruchou nebo neovládá-li dobře způsob dorozumívání.
(4) Zvýšení podle odstavce 1 písm. a) až c) a odstavce 3 lze slučovat; rovněž lze slučovat zvýšení podle odstavce 2 písm. a) až c).

(1) Je-li k provedení znaleckého posudku nebo tlumočnického úkonu podle § 17 odst. 1 pol. 1, 2 třeba méně než jedné hodiny, náleží odměna za celou hodinu. Poslední započatá hodina se započte celá, s výjimkou případu, kdy znalec nebo tlumočník v této době pokračuje v dalším znaleckém nebo tlumočnickém úkonu.

(2) Jednou stránkou překladu se rozumí text psaný strojem obsahující 30 řádků po 60 úhozech včetně mezer. Nedokončená stránka se posuzuje jako celá, uzavírá-li text nebo jeho ucelenou část.

(1) Státní orgán, který si vyžádal znalecký posudek (tlumočnický úkon), rozhodne o odměně a náhradě nákladů, popřípadě o náhradě mzdy znalce (tlumočníka) v rámci řízení, v němž byl znalecký (tlumočnický) úkon proveden.
(2) Při určování výše odměny za znalecký (tlumočnický) úkon se hodnotí především:
a) povaha a rozsah úkonu a stupeň odborné kvalifikace potřebné k jeho provedení, a to v každé z položek provedeného úkonu,
b) charakter a účelnost pomocných 1) prací; při znaleckému úkonu je studium spisu zpravidla součástí úkonu,
c) přiměřenost doby trvání úkonu, a to též porovnáním s obdobnými odbornými úkony a částkami odměn za ně účtovanými,
d) dodržení stanovené lhůty znalcem, zejména bylo-li uloženo spěšné provedení úkonu,
e) zda úkon spočíval v přezkoumávání posudku provedeného jiným znalcem.
(3) Jsou-li pro znalecké (tlumočnické) úkony stanoveny zvláštní úpravou paušální odměny, určuje se odměna paušální částkou, pokud znalec (tlumočník) neosvědčí při likvidaci odměny a nákladů mimořádné okolnosti svědčící pro to, aby odměna nebyla účtována paušální částkou. Při stanovení odměny paušální částkou nelze současně použít ustanovení o snížení odměny podle § 21.
(4) V rozhodnutí, kterým se určuje odměna a náhrada nákladů, popř. náhrada mzdy, se s odkazem na příslušné ustanovení vyhlášky uvedou důvody, podle kterých bylo rozhodnuto o jednotlivých položkách, z nichž se skládá odměna a náhrada nákladů, popř. náhrada mzdy.
1) § 18 odst. 2 zákona č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících.

§ 26

(1) Státní orgán je oprávněn stanovit odměnu v rámci sazby snížené až na polovinu, jestliže znalec (tlumočník) provedl úkon opožděně nebo nekvalitně.

(2) Jde-li o zvlášť závažný případ nekvalitního provedení úkonu, může státní orgán odměnu odepřít.

(1) Znalec (tlumočník), který podává posudek (tlumočnický úkon), má nárok

a) na náhradu cestovních a jiných výdajů, a to podle obecných předpisů o náhradě cestovních stěhovacích a jiných výdajů při pracovních cestách. Mezi hotové výdaje náleží i částky, které znalec zaplatil za použití zařízení nebo pomůcek organizaci při provádění znaleckého úkonu a za pomocné práce;

b) na náhradu mzdy za dobu strávenou podáním ústního znaleckého posudku (provedením ústního tlumočnického úkonu) při jednání před státním orgánem, včetně čekací doby a doby strávené na cestě k jednání a zpět, jestliže jde o dobu, která se kryje s jeho pracovní dobou.

(2) Znalec (tlumočník) má nárok na poskytnutí zálohy na úhradu nákladu uvedených v odstavci 1.

(3) Při poskytování záloh znalci (tlumočníku) na úhradu hotových výloh spojených s úkonem, postupuje se tak, aby nedocházelo k přeplatkům.

(4) Náhrada hotových výloh se poskytuje znalci (tlumočníku) na základě předložených dokladů; obdobně se postupuje v případech, kdy znalec účtuje odměnu, kterou poskytl za provedení pomocných prací jiné osobě. Za pomocné práce lze přiznat náhradu vyplacené odměny v souladu se mzdovým (platovým) tarifem platným pro takové nebo obdobné činnosti.

(5) Při uplatnění nároku na náhradu mzdy znalce (tlumočníka) postupuje se obdobně jako při uplatnění nároku na náhradu mzdy svědka.

(6) Neposkytuje se náhrada nákladů vzniklých znalci (tlumočníku) v souvislosti s jmenováním, odvoláním znalce (tlumočníka), jakož i náhrada nákladů, které znalci (tlumočníku) vzniknou v souvislosti s úkoly řízení znalecké (tlumočnické) činnosti a metodického vedení znalců (tlumočníků).

Odměny a náhrady nákladů za znalecké posudky a tlumočnické úkony provedené na žádost organizace na základě dohody o práci konané mimo pracovní poměr se řídí předpisy, které obecně upravují odměňování těchto prací. Těchto předpisů se použije přiměřeně i pro stanovení odměny za znalecké posudky (tlumočnické úkony) provedené na základě smlouvy mezi znalcem(tlumočníkem) a občanem.

Ustanovení této vyhlášky o státních orgánech vztahují se i na orgány a organizace, na něž je výkon některých funkcí státních orgánů přenesen.

§ 31